Ústavní soud rozhodl, že banky jsou i nadále povinny poskytovat chráněné účty zdarma

Ústavní soud rozhodl, že banky jsou i nadále povinny poskytovat chráněné účty zdarma osobám, které se nacházejí v exekuci. Toto rozhodnutí přišlo jako odpověď na návrh 17 senátorů, vedených Tomášem Jirsou z ODS, kteří argumentovali, že tato povinnost je v rozporu s ústavním pořádkem.

Příslušný článek občanského soudního řádu, který ukládá tuto povinnost bankám, podle Ústavního soudu není protiústavní. Sporný bod zákona uvádí, že "finanční instituce nemají právo na poplatek za zřízení a vedení chráněného účtu". Tyto chráněné účty jsou určeny pro osoby v exekuci, které mají zablokované běžné platební účty, a umožňují jim spravovat takzvaný chráněný příjem.

Soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk zdůraznil, že klíčovým cílem kontroverzního ustanovení je ochrana před nespravedlivě vysokými poplatky za zřízení a vedení chráněného účtu finančními institucemi a, v konečném důsledku, snížení finanční zátěže spojené s vynuceným výkonem rozhodnutí. Fenyk dodal, že toto ustanovení nijak neporušuje základní právo podnikat a je zaměřené na legitimní cíl.

Fenyk ve svém prohlášení uvedl: "Pokud zákonodárce upřednostňuje ochranu dlužníků na úkor finančních institucí a jejich převládajících majetkových zájmů, Ústavní soud neshledává omezení jejich podnikatelské činnosti jako nelegitimní, natož svévolné."

Podle skupiny senátorů, tato část zákona nespravedlivě upřednostňuje osoby v exekuci oproti jiným skupinám v obtížných sociálních situacích, jako jsou například starobní důchodci s minimálními důchody a nezaměstnaní. Kritizovali také fakt, že zákon nedělá rozdíl mezi dlužníky v různých situacích.

Navíc, podle názoru senátorů, zátěž spojená s vedením chráněných účtů je nespravedlivě přenášena na finanční instituce, což podle nich neúměrně omezuje jejich práva a vytváří potenciál pro další podobné intervence v budoucnosti.

V návrhu senátorů bylo uvedeno: "Pokud by bylo toto ustanovení shledáno v souladu s ústavou, byla by otevřena cesta pro jakékoliv de facto svévolné zásahy do práv třetích stran, například tak, že by dopravci museli poskytnout slevy na jízdné, dodavatelé energií na ceně elektrické energie a plynu, pojišťovny na povinném ručení či pojištění domácnosti, soukromé školy na školném, operátoři na platebních službách za internet či mobilní telefon, atd.".