Z veřejných informací není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru, že ke stažení kondomu skutečně došlo a že k němu nedošlo se souhlasem dívky — nebo že jej sama nesundala.
Čerstvé obvinění bývalého poslance Dominika Feriho, který si momentálně odpykává trest za znásilnění, přináší novou právní výzvu. Podle obvinění měl Feri při sexu s tehdy 17letou dívkou bez jejího vědomí a souhlasu sundat kondom, a tím se podle nové právní kvalifikace dopustit znásilnění.
Tento případ se může stát precedentem nejen pro české právo, ale i pro širší veřejnou debatu o tom, co všechno spadá do rámce sexuálního násilí. Podle dosavadních zpráv byl případ v minulosti policií odložen a státní zastupitelství jejich postup potvrdilo. Až zásah Ústavního soudu rozhodnutí zvrátil a vyzval k opětovnému šetření.
Zásadní ale zůstává, že ani policie, ani státní zastupitelství dosud nezveřejnily, na základě jakých konkrétních důkazů usoudily, že ke stažení kondomu skutečně došlo, a že tak bylo učiněno bez souhlasu dívky. Není také jasné, zda se orgány zabývaly i variantou, že kondom mohla sundat sama dívka, nebo že k tomu dala souhlas během styku.
Feri jakékoliv viny dlouhodobě odmítá. Případ vyvolává otázky nejen právního, ale i důkazního charakteru. Jak se dá totiž v reálné situaci prokázat, co přesně se v intimní chvíli odehrálo — a zda čin byl proti vůli obou stran?
Zatímco některé zahraniční státy, jako například Jižní Austrálie, již "stealthing" (tedy neautorizované sundání kondomu) explicitně klasifikují jako znásilnění s hrozbou až doživotního trestu, české soudy nyní čelí nové právní i morální zkoušce.
Případ Dominika Feriho tak zdaleka není jen o jedné osobě — ale i o tom, jak si český právní systém poradí s definicí souhlasu v době, kdy hranice mezi souhlasem a násilím mohou být nejasně vnímané a těžko prokazatelné.