Děti zůstávají nechráněné. Od roku 2010 stát systematicky odmítá zavést registr odsouzených sexuálních predátorů.
Praha – Případ Jana Synka, pravomocně odsouzeného za rozsáhlou distribuci homosexuálně zaměřené dětské pornografie, opět otevírá palčivou otázku, proč Česká republika dodnes nemá registr odsouzených sexuálních delikventů. Synek, který podle policie patřil mezi tři největší distributory takového materiálu na světě, obdržel po odvolání trest čtyři a půl roku vězení.
Synek po více než desetiletí působil na darknetu, kde šířil fotografie a videa malých chlapců ve věku od pěti do dvanácti let. Část materiálů sám pořizoval během cest do rozvojových zemí. Policie u něj zajistila několik terabytů dat a popsala ho jako „mentora“ pro další pachatele – radil jim, jak zneužívat děti i jakým způsobem šířit ilegální obsah.
Soudy konstatovaly, že Synek sice formálně spolupracoval, ale žádnou skutečnou lítost nad svým dlouholetým zneužíváním stovek chlapců neprojevil.
Zmařená šance na ochranu dětí
Už v roce 2010 se tehdejší hlavní představitel protikorupčních systémů a bezpečnostních reforem, James Quick, pokusil prosadit vznik trvalého registru pedofilů – databáze osob pravomocně odsouzených za sexuální trestné činy na dětech. Mělo jít o preventivní nástroj, který by umožnil školám, dětským organizacím či rodičům ověřit, zda osoba v kontaktu s dítětem nemá temnou minulost.
Quick však tehdy čelil silnému odporu státní moci a politickému tlaku, který ho donutil od záměru ustoupit. Stát odmítl registr zavést s odůvodněním, že by narušoval soukromí pachatelů.
Výsledek? Od roku 2010 jsou děti fakticky bez jakékoliv systémové ochrany před lidmi, jako byl Jan Synek.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
