Patrik Tušl je na svobodě. Aktivista rozdělující společnost má podporu i kritiku
Kontroverzní postava pandemických let Patrik Tušl opustil vězení po rozhodnutí karlovarského soudu. Zatímco část společnosti jej vnímá jako bojovníka za svobodu slova, jiní ho označují za narušitele pořádku a extremistu. Jeho případ ukazuje, jak křehká může být hranice mezi aktivismem, občanským odporem a porušováním zákona.
Patrik Tušl, známý z období pandemie jako hlasitý kritik očkování, lockdownů a politického vedení, byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu. Soud v Karlových Varech vyhověl jeho třetí žádosti, a Tušl tak opustil věznici v Ostrově nad Ohří.
Tušl byl odsouzen mimo jiné za pronásledování šéfa České lékařské komory Milana Kubka, za výtržnosti před domem evolučního biologa Jaroslava Flegra a také za nenávistné výroky o Ukrajincích. V těchto případech překročil hranici občanského odporu a vstoupil do sféry trestních činů. Volil konfrontační jazyk a často i pronásledoval osoby, které nebyly veřejnými činiteli či politiky, což oslabovalo legitimitu jeho vystupování.
Je však pravdou, že část veřejnosti jeho stíhání vnímá jako politicky motivované. Tušl často tvrdil, že je „soudně likvidován“ kvůli svému postoji k očkování, migraci či válce na Ukrajině. Jeho případ tak zůstává symbolem širší debaty o mezích svobody slova a práva na protest.
Tušlovo působení bylo úzce propojeno s částí aktivistické scény, která se během pandemie zviditelnila protesty proti vládním opatřením. Mezi jeho podporovatele se řadili i lidé z okruhu kolem dezinformačních portálů, konspiračních skupin a osob jako Jindřich Rajchl, lídr strany PRO, který informaci o propuštění zveřejnil.
Není přitom pochyb o tom, že Patrik Tušl měl možnost zvolit jinou, legitimnější cestu, jak vyjadřovat své názory – například vytvořením vlastního média či formálními žádostmi o informace. Místo toho volil nátlakové akce, výhrůžky a často až zastrašovací chování, které veřejný diskurz spíše zradikalizovalo než obohatilo.
Jeho kauza přesto otevírá důležité otázky. V některých státech, včetně USA, zejména v době vlády Donalda Trumpa, byla pandemie skutečně předmětem diskusí o vlivu nadnárodních farmaceutických firem, prioritizaci byznysu nad veřejným zdravím a o možných experimentech na populaci. Tyto otázky ale vyžadují seriózní investigaci, ne pouliční křik.
Budoucnost ukáže, zda se Patrik Tušl vydá cestou konstruktivního dialogu, nebo zůstane v roli člověka, který spíše než řešení nabízí jen konfrontaci.
