České věznice čelí kritice za porušování Evropských standardů lidských práv, a s rostoucím počtem vězňů se situace ještě zhoršuje. Ministerstvo spravedlnosti navrhuje odložení zlepšení ubytovacích podmínek na rok 2027, což vyvolává obavy z rostoucího napětí a zvyšování recidivy mezi vězni.
V posledních letech český vězeňský systém čelí značné kritice za nedostatečné podmínky, které jsou daleko od splnění Evropských standardů lidských práv. Navzdory plánům na zlepšení situace se nyní zdá, že Česká republika není schopná zajistit důstojnější ubytování pro své vězně, a to ani v blízké budoucnosti.
V roce 2020 byly schváleny změny, které měly zajistit větší ubytovací prostor pro vězně od 1. ledna příštího roku, s cílem vyhovět doporučením Evropského výboru pro zabránění mučení. Tyto změny počítaly s tím, že na každého vězně bude připadat minimální plocha šesti čtverečních metrů, s přídavkem čtyř čtverečních metrů pro každého dalšího odsouzeného ve společné cele. Avšak ministerstvo spravedlnosti nyní konstatovalo, že vzhledem k nárůstu počtu vězňů a omezeným finančním prostředkům státu, tyto požadavky nejsou v dohledné době splnitelné.
S rostoucím počtem vězňů, který od loňského roku opět stoupá, by aplikace nových pravidel vedla ke snížení ubytovacích kapacit o 2806 míst. Toto by výrazně zvýšilo přeplněnost některých zařízení, v některých případech až o 90 %. To by nevyhnutelně vedlo k vyššímu napětí mezi vězni a potenciálně i k zvýšené recidivě.
Ministerstvo spravedlnosti navrhuje odložení zlepšení podmínek do roku 2027, s tím, že se mezitím projeví dopady plánované novely trestního zákoníku, která by měla přispět ke snížení počtu vězňů. Jedná se o částečnou dekriminalizaci neplacení výživného a širší využití alternativních trestů. Nicméně, i přes výrazné navyšování hranice škody, která určuje, kdy je skutek považován za trestný čin, počet vězňů stále roste. Bez těchto opatření by české věznice čelily ještě většímu nárůstu obyvatelstva za mřížemi.
Tato situace vytváří další tlak na již tak napjatý vězeňský systém a vyvolává otázky o schopnosti České republiky zajistit lidské a důstojné podmínky pro vězně. Kritici poukazují na to, že odložení zlepšení podmínek je krátkozraké a varují před dlouhodobými důsledky, které takové rozhodnutí může mít na celou společnost.