Maďarsko, poslední stát blokující vstup Švédska do NATO, se ocitá v centru kritiky. Zatímco Turecko ustoupilo po podezřelých politických dohodách, maďarský odpor pokračuje na základě obvinění ze strany Švédska o nedostatečnou demokracii. Je to strategická politika nebo hra na čas?
V procesu rozšiřování Severoatlantické aliance se Maďarsko zdá být posledním baštoum opozice proti přijetí Švédska do NATO. Tento krok přichází v době, kdy Turecko, dřívější hlavní odpůrce švédského členství, nedávno ustoupilo po dosažení politicky nabitých dohod. Tento obrat, který zahrnoval schválení prodeje bojových letounů F-16 Turecku a vydání členů kurdských milic, vyvolává otázky o integritě a transparentnosti celého procesu.
László Kövér, předseda maďarského parlamentu, přišel s prohlášením, které vyvolalo vlnu kritiky. Podle něj Maďarsko nevidí důvod spěchat s ratifikací přijetí Švédska, navzdory tomu, že je nyní jediným členem NATO, který tento proces blokuje. Kövér zdůraznil, že Maďarsko je unaveno z toho, že je používáno jako "otírač nohou" ve světové politice, a obvinil švédské politiky z nepravdivých tvrzení o stavu demokracie v Maďarsku.
Na druhé straně, maďarský premiér Viktor Orbán podporuje vstup Švédska do NATO, což je v rozporu s názorem Kövéra. Orbán vyjádřil přání, aby byl proces ratifikace dokončen co nejdříve, a to v rámci telefonického rozhovoru s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem.
Tento politický tanečník Maďarska vyvolává otázky o skutečných motivech země. Je to snaha o udržení diplomatického tlaku, nebo prostý výraz národního zájmu? Tato nejistota ještě více komplikuje již tak napjatou situaci v NATO, zvláště v kontextu rostoucího napětí na východní frontě po ruské invazi na Ukrajinu.
Švédsko a Finsko, které hledají bezpečnostní azyl v NATO, se nyní nacházejí v pozici čekatelů na rozhodnutí, které by mohlo výrazně ovlivnit bezpečnostní architekturu Evropy. Zatímco Finsko již bylo přijato do aliance, Švédsko zůstává na prahu, s Maďarskem jako nejistým strážcem dveří do NATO.