Jaromír Soukup tvrdí, že byl vydírán konkurenční firmou při podpisu dohody o narovnání. Bylo jednání opravdu nezákonné, nebo šlo jen o tvrdý obchodní spor? Rozebíráme klíčové důkazy, rozpory a právní souvislosti.
Jaromír Soukup, někdejší ředitel TV Barrandov a majitel mediální agentury Médea, se ocitl ve sporu s konkurenční společností Knowlimits Group. V rámci dohadování o milionové částce za údajně nedodržené smlouvy a následném insolvenčním návrhu proti jeho firmě se u soudu ohání slovy o „vydírání“. Konkurence naopak uvádí, že šlo o přátelské a vzájemně výhodné urovnání dlouhotrvajícího konfliktu. Jaké konkrétní argumenty obě strany uvádějí a co z nich vyplývá?
O co v kauze jde?
- Sporné smlouvy na reklamu: Knowlimits Group obvinila TV Barrandov (dříve řízenou Soukupem), že nedodržela uzavřené smlouvy o předplacené reklamě. Dlužná částka se měla vyšplhat až na 30 milionů korun, přičemž další – údajně porušená – smlouva mohla navýšit požadavek na 90 milionů.
- Insolvenční návrh pro 640 tisíc: Aby Knowlimits vymohla alespoň část peněz, podala v únoru 2023 insolvenční návrh na Soukupovu společnost Médea, a to kvůli neuhrazenému dluhu ve výši 640 tisíc korun. Tím vyvolala u Soukupa obavy o další fungování jeho firem.
- Dohoda o narovnání na 70 milionů: Obě strany se nakonec v závěru února 2023 dohodly na vzájemném smíru a Soukup se zavázal uhradit konkurenční firmě během pěti let 70 milionů korun.
Soukupova verze: „Byl jsem pod nátlakem“
- „Vydírali mě!“ – Podle Soukupa ho Knowlimits tlačila k podpisu dohody, jinak by dále rozvíjela insolvenční návrh, který by ohrozil důvěru jeho klientů a mohl poškodit jeho podnikání i bankovní úvěry.
- Obava z velké škody: Soukup uvádí, že „neměl jinou možnost“, než podepsat dohodu. V opačném případě mu údajně hrozilo „zničení“ jeho firem.
- Nezaplacená druhá splátka: Po podepsání dohody přišel další problém – druhou splátku 5 milionů nezaplatil včas (údajné nedorozumění o přesném datu), a tím se dle smlouvy stal splatný celý dluh 70 milionů. Soukup to považuje za další důkaz neférových praktik protistrany.
Pokud však Jaromír Soukup opravdu považoval jednání Knowlimits Group za vydírání (bezprávnou výhrůžku), je otázkou, proč se neobrátil na policii hned v počátku. Vydírání je trestný čin a řešit jej soudní cestou v rámci obchodního sporu může být zbytečně zdlouhavé. Samotná hrozba insolvence kvůli reálné pohledávce navíc často spíše spadá do kategorie „tvrdého obchodního jednání“, nikoli nutně trestného vydírání.
Pohled Knowlimits Group: „Jednání bylo přátelské“
- Tvrdí, že chtěli jen zaplatit dluh: Podle jejich vyjádření firma očekávala, že Soukup uhradí své závazky a insolvenční návrh měl být (a nakonec byl) stažen, jakmile obdrželi platbu a dohodli se na ukončení všech sporů.
- Komunikace na profesionální úrovni: Zástupci Knowlimits popisují atmosféru podpisu dohody u notáře jako „korektní“ až „kamarádskou“. Soukup se prý omlouval za předchozí výpady a těšil se na budoucí spolupráci.
- Rychlá exekuce za nedodržení dohody: Nedodržení termínu druhé splátky dle jejich pohledu zavinil sám Soukup, a proto požadovali okamžitou úhradu zbylých desítek milionů. Postupovali údajně jen v rámci podepsaných podmínek.
Nejasnosti a rozpory: co je a není vydírání?
- Ekonomický tlak versus vydírání: Insolvenční návrh, pokud je důvodný a založený na reálně existujícím dluhu, se zpravidla nepovažuje za „vydírání“, ale za právní nástroj vymáhání pohledávek. Teprve v případech, kdy jsou vyhrůžky či nátlak objektivně „nezákonné“, lze hovořit o vydírání. Soukup ale (dle všeho) nepodal trestní oznámení, což vnáší do jeho verze pochybnosti.
- Údajná nabídka „pěti milionů bez papíru“: Pokud Soukup skutečně navrhl, že část dluhu uhradí „bez papíru“, mohlo jít jen o zkratku ve stresu, nebo také o netransparentní řešení. Tím však odčerpává sílu své obhajoby, že byl výhradně obětí nelegálního nátlaku.
- Dohoda o narovnání připravená Soukupovým advokátem: Podle Knowlimits Group smlouvu připravil či spolupřipravoval Soukupův tým. Pokud by Soukup podepisoval smlouvu „pod nátlakem“, měl možnost ji odmítnout či alespoň rozporovat v jejím znění.
Proč (ne)šlo hned k policii?
Jestliže by Jaromír Soukup opravdu čelil vydírání, nabízí se otázka, proč ihned nepodal trestní oznámení. Skutečné vydírání je zločin, který by řešil trestní soud, nikoli obchodní soudy. Podnikatel se však místo toho pokusil ve sporu s Knowlimits Group nejprve dohodnout a insolvenční návrh rychle odvrátit.
V případech, kdy je dlužná částka reálná, bývá standardem, že věřitel vyvíjí nátlak na splacení – což je právně akceptovatelné, dokud se nepřekročí zákonná hranice (např. výhrůžky násilím, protiprávní manipulace atd.).
Závěr: tvrdý byznys, nebo výhrůžka?
Spor mezi Jaromírem Soukupem a Knowlimits Group ukazuje, jak snadno se mohou obchodní spory změnit v emotivní mediální přestřelku, kde jedna strana hovoří o „vydírání“ a druhá o „přátelské dohodě“. Klíčové pro rozhodnutí soudu bude, zda byl Soukup skutečně donucen k podpisu dohody o narovnání protiprávním způsobem, nebo zda šlo o přiměřený právní postup věřitele, jenž měl zájem na rychlém vymožení svých pohledávek.
Pokud by Soukup skutečně měl důkazy o vydírání, pravděpodobně by bylo na místě trestní oznámení. Dosud je však vše vedeno pouze v obchodní a civilněprávní rovině. Rozuzlení má nyní v rukou Městský soud v Praze, který v následujících týdnech a měsících rozhodne, jestli byla dohoda o narovnání platná, či nikoli – a zda je exekuce vůči bývalému šéfovi TV Barrandov a jeho firmám oprávněná.
Sledujte vývoj u Městského soudu v Praze, kde se kauza rozhodne již brzy. Zda Soukup uspěje s tvrzením o vydírání, nebo zda Knowlimits Group prokáže, že šlo pouze o standardní vymáhání dluhů, zůstává zatím otevřené.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
