Jan Cimický je odsouzen, čeká se jen na počet let

V kauze obžaloby psychiatra Jana Cimického, který čelí obvinění ze znásilnění a vydírání pacientek, došlo ke klíčovému momentu. Státní zástupkyně Martina Adámková navrhla tříletý nepodmíněný trest vězení a zákaz výkonu lékařské profese. Tento návrh byl prezentován po skončení jednání Obvodního soudu pro Prahu 8, kde bylo zahájeno hlavní líčení ve čtvrtek. Další projednávání případu je naplánováno na polovinu ledna.

Cimický, který je obžalován z celkem 39 skutků, včetně pětatřiceti případů vydírání se sexuálním podtextem a čtyř přečinů znásilnění, vinu před soudem odmítl. Jeho trestná činnost se měla odehrávat v rozpětí čtyřiceti let, od roku 1979 do roku 2019. V reakci na obvinění psychiatr uvedl: „Necítím se být vinen. Padesát dva let se snažím poctivě vykonávat své povolání.“

Adámková zdůraznila, že navrhovaný trest vězení odpovídá polovině maximální sazby, kterou trestní zákoník pro tyto trestné činy stanovuje. Důvodem tohoto návrhu je doba, po kterou měla být trestná činnost páchána. Taktéž zmínila, že v případě Cimického nedošlo k promlčení některých skutků, neboť ty na sebe navazovaly a přerušovaly tak běh promlčecí lhůty.

Prozatím soud naplánoval šest jednacích dní do konce února. Zatímco úvod hlavního líčení byl veřejný, očekává se, že alespoň část dalších jednání bude probíhat za vyloučení veřejnosti. Konečný návrh trestů bude oznámen v závěru hlavního líčení, jehož termín zatím není stanoven.

Právní pohled:

V současné době, kdy se celá společnost stále více zaměřuje na neomezenou ochranu údajné obětí sexuálního násilí (zejména u slovních obvinění), vzniká otázka o rovnováze mezi ochranou obětí a zajištěním spravedlivého procesu pro obviněné. Případ Dominika Feriho, který byl odsouzen ke třem letům vězení na základě slovních obvinění od tří žen s finančním odškodněním, vyvolává diskuzi o tom, zda slovní obvinění samo o sobě by mělo být považováno za dostatečný důkaz pro odsouzení v případech sexuálních deliktů.

Veřejné mínění, výrazně ovlivněné médii, se často sklání k názoru, že slovní obvinění by mělo být považováno za dostačující k odsouzení. Tento trend je viditelný nově i v České republice, v mezinárodním kontextu v USA a Skandinávie je zaběhnutý. Například ve Spojených státech amerických může být pro odsouzení v některých případech dostatečná jen výpověď jediné ženy, bez fyzických důkazů na těle, přičemž rozhodnutí často závisí na hodnocení veřejné poroty, která nemusí být jednotná pro odsouzení. 

Ve Švédsku, které je průkopníkem absolutní presumpce viny, dochází běžně k odsouzení na základě výpovědi ženy, aniž by bylo nutné jakékoliv dalších důkazů, například psychologické zkoumání či rozporové důkazy. Ve Švédsku odškodné vyplácí stát prostřednictvím speciálního fondu, ženám poskytuje anonymitu, poskytuje bytové zázemí, následně pokud je třeba poskytne sociální dávky a soudy po rozhodnutí vymažou veškeré důkazy ze soudního líčení, které bylo nahráváno. V utajených procesech tak lze tyto procesy zneužívat k odstranění kohokoliv, například jak tomu bylo u politického aktivisty Juliana Assangeho.

V případě Jana Cimického, obžalovaného ze znásilnění a vydírání pacientek, vzniká otázka, zda podobné mechanismy veřejného mínění a právní praxe mají vést k jeho odsouzení. Je důležité si uvědomit, že každý případ by měl být posuzován individuálně, s důkladným zvážením všech dostupných důkazů a svědectví. Právo na spravedlivý proces je základním lidským právem a musí být zajištěno v každém případě, byť novodobý trendy se přiklánějí k návratu do doby Inkvizičního práva poprav čarodějnic  a spojenců satana. 

Připomeňme si, že v době církevních poprav také stačil věrohodný přednes, že obviněná/ý je spojencem ďábla, za podpory dalšího prohlášení byla poprava se 100% jistotou dokonána. 

Nově však u slovních obvinění jsou často motivovány ziskem peněz, majetkem, v manželství zisk dětí, atd. V zásadě jakékoliv slovní obvinění, které žena vyřkne je smrtelné pro muže a pokud si jej připraví, nemusí být ani tyto věci posuzované soudy a mohou být zrychleně bez možností odvolání vynášeny rozsudky "smrti".

Z psychologické perspektivy je pozoruhodné, že někteří muži projevují podporu slovním útokům žen na muže, i přestože nedokáží adekvátně vysvětlit, jak by se muž mohl účinně bránit proti takovýmto obviněním. Podle policejních statistik jsou ženy stíhané za křivé obvinění pouze ty, které se přiznaly k nepravdivému svědectví. Jakékoli obvinění vůči muži, pokud žena nezmění svou výpověď, nepředstavuje pro ni žádné riziko stíhání za křivé obvinění.