Hokejová legenda Dominik Hašek dnes vystupuje jako nekompromisní kritik Ruska a vášnivý podporovatel Ukrajiny. Jenže jeho veřejná morálka drhne o vlastní minulost – kdy sám působil v ruské KHL, veřejně chválil Rusko a nebyl bez kontroverzí ani v osobním životě. Může někdo, kdo dřív obdivoval Kreml, dnes moralizovat bez ztráty důvěryhodnosti?
Dominik Hašek, přezdívaný „Dominator“, byl po dlouhá léta zbožňován jako jeden z nejlepších hokejových brankářů všech dob. Po skončení sportovní kariéry však přehodil výhybku a přerodil se v hlasitého aktivistu s politickým přesahem – zejména v otázce Ruska a Ukrajiny. V médiích neúnavně volá po zákazu ruských sportovců, bojkotech, embargu a neustále moralizuje každého, kdo s Ruskem jakkoli spolupracuje. Problém? Hašek si zřejmě nepamatuje, co sám dělal jen pár let zpět.
Z Ruska s láskou?
V roce 2010 totiž sám přijal angažmá v ruské KHL v týmu Spartak Moskva – tedy v době, kdy už byly zřejmé mnohé z autoritářských tendencí Putina. Tehdy se o Rusku vyjadřoval s respektem a sympatií, dokonce pochvaloval podmínky v moskevském klubu. V té době mu morální hledisko evidentně nevadilo.
Nabízí se otázka: kdy došlo k morálnímu „prozření“? A proč až ve chvíli, kdy už mu ruské peníze netekly na účet?
Verbální ofenziva, bez sebereflexe
Od vypuknutí války na Ukrajině se Hašek stal doslova samozvaným „rytířem dobra“. Na Twitteru (X) a v médiích tlačí nekompromisní narativ: každý, kdo nemá k Rusku postoj jako on, je kolaborant. Často přitom útočí bez znalosti souvislostí a s nulovou ochotou diskutovat – například na tenisty, sportovce, ale i instituce, které jeho názory nesdílí.
Zarážející je, že ačkoliv žádá tvrdé tresty a absolutní izolaci pro kohokoliv s vazbou na Rusko, o své vlastní minulosti mlčí. Nikdy se veřejně neomluvil za to, že ruský režim kdysi legitimizoval svou účastí v jeho systému.
Osobní stíny
Dominik Hašek není bez poskvrny ani v osobní rovině. V roce 2012 čelil trestnímu oznámení kvůli incidentu, při kterém měl údajně způsobit ublížení na zdraví. Případ byl sice nakonec odložen, ale na pověsti to nepřidalo. Mimořádně rezervovaný vztah má také k veřejnému sdílení informací o rodině – jeho manželství skončilo rozvodem a o svém synovi mluví zřídkakdy.
Úspěch, který přehlušuje sebekritiku
Dominik Hašek bezesporu dosáhl obrovských sportovních úspěchů – olympijské zlato v Naganu 1998 je navždy zapsáno do historie. Jenže jeho současné vystupování mnohým připomíná spíš fanatika než racionálního komentátora. Způsob, jakým nekompromisně soudí ostatní, zatímco zamlčuje vlastní morálně sporné kroky, působí pokrytecky.
Dominik Hašek se pasoval do role hlasu svědomí, ale vlastní stíny a minulost nechává za sebou jako kdyby neexistovaly. Možná by bylo na čase, aby se podíval do zrcadla stejně ostře, jako hledí na ostatní. Morální autorita bez sebereflexe je jen další forma egocentrismu – a od legendy se očekává víc.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
