V červnu vláda schválila půjčku a Česká republika se chystá půjčit přes 137 miliard korun. Tato částka je jen mírně nižší než částka, o kterou by měl být v příštích dvou letech snížen deficit veřejných financí.
Zdá se, že Česká republika se pokouší obstarat takový oběd, když oznámí svůj záměr sanovat veřejné finance a zároveň si půjčit od Evropské komise. Ironií je, že obě tyto částky jsou prakticky totožné. Proto jsou otázky ohledně výhodnosti úvěru z Bruselu více než oprávněné.
Vláda ve své tiskové konferenci v květnu představila podrobnosti konsolidačního balíčku, který byl ekonomickými odborníky přijat s příznivým hodnocením. Národní rozpočtová rada a NERV uznaly ozdravný plán za solidní politický kompromis, který by mohl být pozitivním úvodem do konsolidačního procesu.
Nicméně o několik týdnů později se ukázalo, že proklamovaná šetrnost má svá úskalí. Zvláště když vláda dokončila diskuzi o tom, zda by měla Česká republika půjčit od Evropské komise z prostředků Nástroje pro obnovu a odolnost (RRF - Recovery and Resilience Facility). V červnu vláda schválila půjčku a Česká republika se chystá půjčit přes 137 miliard korun. Tato částka je jen mírně nižší než částka, o kterou by měl být v příštích dvou letech snížen deficit veřejných financí.
Peníze z Unie mají být použity především na financování projektů souvisejících s dekarbonizací a digitalizací. Zhruba dvě třetiny (cca 85 miliard) si vláda půjčí, aby je mohla dále půjčovat, zatímco zbytek (cca 52 miliard) bude využit na poskytování dotací. Tato skutečnost může znít paradoxně, jelikož vláda nejdříve oznámila snížení národních dotací o 55 miliard korun, a poté schválila, že si půjčí téměř stejnou částku v Bruselu pro poskytování dotací.
Úvěr z RRF je obhajován mnoha argumenty. Některé z nich jsou logické, zatímco jiné vyvolávají otázky a u některých lze pochybovat. Největším argumentem pro půjčku je skutečnost, že Česká republika bude v příštích letech muset masivně investovat do zelené transformace a digitalizace, aby splnila své závazky.
Je zřejmé, že kromě velké nerovnováhy veřejných financí má naše země také značný vnitřní dluh. Naše ekonomika je podinvestovaná, zejména v některých klíčových sektorech. Každý si může představit nedokončenou dálniční a železniční síť, potřebu velkých investic do energetiky (jádrová energie nebo obnovitelné zdroje) nebo nedostatečnou kapitálovou výbavu podniků a domácností v souvislosti s již zmíněnou zelenou transformací.
Ale je třeba si uvědomit všechny důsledky a stanovit priority. Neměli bychom se pokoušet splnit dva rozdílné cíle najednou - konsolidovat veřejné rozpočty a zároveň plánovat zvýšení veřejného zadlužení s domněnkou, že půjčování od Evropské komise je nějaký speciální, možná lepší druh dluhu.
Ale je třeba si uvědomit všechny důsledky a stanovit priority. Neměli bychom se pokoušet splnit dva rozdílné cíle najednou - konsolidovat veřejné rozpočty a zároveň plánovat zvýšení veřejného zadlužení s domněnkou, že půjčování od Evropské komise je nějaký speciální, možná lepší druh dluhu.
Diskuse totiž ztratila zaměření na to, co bude "půjčka z Bruselu" znamenat pro veřejné finance Česka, jak ovlivní veřejné zadlužení nebo jaký prostor bude mít pro vlastní fiskální politiku. Především je nutné jasně prohlásit, že půjčka znamená navýšení dluhu Česka.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
